Při příležitosti Mezinárodního dne žen jsem se jako první ženský zástupce České republiky účastnila v Paříži International Conference on the occasion of International Women’s Day.
Pozvání na tuto konferenci bylo pro mne velkou ctí, protože jsem se ocitla ve společnosti žen, jejichž osudy a životy výrazně promlouvají do společenských dějů na celém světě. Měla jsem možnost se mimo jiné setkat s kandidátkou na prezidentku Kolumbie Ingrid Betancourtovou, kanadskou političkou a bývalou premiérkou Kanady Kim Campbellovou, dcerou Nelsona Mandely Makaziwe Mandelovou, manželkou bývalého prezidenta Alžíru Anissou Boumediene a předsedkyní Australského senátu Meredith Bergmanovou. Kromě těchto významných jmen byli účastnicemi konference členky a členové parlamentů z celého světa, advokáti hájící oběti násilí na ženách, lidé bojující proti diskriminaci žen a všeobecného porušování lidských práv a mnoho dalších. Konference se účastnilo přibližně dva tisíce pět set hostů a přednášejících, jejichž projevy přenášely televizní stanice do celého světa.
Musím přiznat, že jsem byla vcelku překvapená emotivní atmosférou konference, která na takovýchto akcích nebývá samozřejmostí. Projevy byly většinou velmi temperamentní a hlasité a hlasitě na ně také reagovalo celé auditorium, takže chvílemi sál připomínal spíše vřící kotel při rockovém koncertě. Nicméně divokým reakcím se nelze divit, protože velká většina řečníků si připravila témata poukazující na ukrutné násilí páchané na ženách v jejich zemích. Je opravdu těžko uvěřitelné z našeho středoevropského pohledu, že se ve vzdálenosti jen pár hodin letu od nás dějí krvavé masakry připomínající spíše středověk než třetí tisíciletí!
Svůj projev jsem zaměřila všeobecně na lidská práva a genderovou rovnost. Pokusila jsem se vyzdvihnout potenciál žen celého světa, který by neměl být promarněn v situaci, kdy se naše planeta potýká s množstvím problémů. Zdůraznila jsem také snahy a nutnost podpory demokratizace společností ve státech, kde jsou lidská práva pošlapávána. V této souvislosti má jistě nemalé zásluhy práce Maryam Rajavi, prezidentky National Council of Resistance of Iran.
Přínos této konference vidím hlavně ve spoustě podnětů ke své práci v Radě Evropy a také v konfrontaci s opravdu děsivými osobními zkušenostmi žen ze zemí, kde jsou i naprosto základní lidská práva potlačována způsobem, který si nedovedeme představit. Na druhou stranu mi vyvstala spousta otázek, která s problémem lidských práv a práv žen souvisí. Jsou to zejména netransparentní finance některých organizací, politická roztříštěnost zemí, nejasná situace v celých regionech z pohledu vládního systému. Myslím, že dokud si nedokážeme plně odpovědět na otázky typu, kdo je vlastně hybatelem událostí v těchto státech, nebudeme schopni ani účinně bojovat za lidská práva v těchto zemích. Přesto však tento boj nesmíme nikdy vzdát a jen nečinně přihlížet.
