Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Život se smrtí

16. 03. 2014 14:51:00
Ve čtvrtek večer jsem byla v divadle v La Fabrice. Moje děti by řekly, že to bylo „hustý“. Výjimečně bych s nimi souhlasila.

Hned u vchodu mezi sklenicemi krvavě rudého vína trůnily rakvičky a věnečky, aby nikdo nezůstal na pochybách, že nepůjde o žádný falešně smuteční pathos, ale že se bude poslouchat muzika, jíst, pít, koukat na film a hodně mluvit o smrti, která nás čeká všechny bez výjimky a jak je dobře, když člověk na tu smrt není sám, když tělo není sužováno bolestí a duše ztrátou důstojnosti a také o tom, že to poslední období života může srovnat účty, proměnit ztráty v nálezy a obohatit všechny zúčastněné.

Úžasný, syrový prostor bývalé továrny skvěle zarámoval a podtrhl filmový kus od nejgeniálnějšího dramatika, jakým je jen život sám. Promítal se první díl dokumentu autorky projektu Šárky Horákove Maixnerové “Život se smrtí“, který bude mít premiéru v ČT 19. 3. 2014 od 21.00 hod. Štáb po jeden rok natáčel s několika klienty domácího hospicu. Někteří byli v terminálním stadiu onkologického onemocnění, někteří se teprve vyrovnávali s nepříznivou diagnózou a nejistou prognózou. Chvíli jsme brečeli, chvíli jsme řvali smíchy, tak, jak to má při premiéře být a nakonec obrovský aplaus až se třásly zdi! Potlest patřil nejen tvůrcům a skutečným aktérům (chtělo by se mi říci skutečným, živým aktérům, ale bohužel čtyři z nich se konce natáčení nedožili), potlesk patřil také všem, kdo pracují v neziskové organizaci „ Cesta domů“, která jako první otevřela dveře smrti, dosud přísně vytěsněné z našeho života, jako něco nepatřičného neslušného a odsouzeníhodného. To oni už deset let pomáhají nemocným a jejich rodinám s péčí o umírající v jejich domácím prostředí, v kruhu jejich blízkých. Cesta domů nastupuje ve chvílích, kdy ostatní zdravotníci končí. V okamžiku, kdy vám v nemocnici během několika minut, většinou před dalšími paciennty, řeknou: „... už pro vás nemůžeme nic udělat“. Pokud ovšem nespadáte do skupiny pacientů, kterým je podle zdravotníků pro jejich dobro lepší neříkat nic. 78% lidí by chtělo zemřít doma, ale celých 88% umírá v nemocnicích, v„LDNkách“ nebo nějakých sociálních zařízeních, o samotě s bolestí a zbaveni lidské důstojnosti.

Málokdo si rád připouští vlastní konečnost, smrt neexistuje, je zkrátka v nedohlednu. Přesto se situace života může změnit třeba už zítra - naše nebo někoho z našich blízkých. Podvědomě tušíme, že bychom měli být někde nadosah, že blízkost znamená sdílet žití i umírání. Často pak alibisticky a v podstatě s vděčností saháme k výmluvám, že se v nemocnici postarají lépe, jsou na to vybavení technicky, teoreticky i dovednostmi. Kdo z nás má doma kyslíkovou bombu, polohovací postel, nebo stojan na kapací infuzi? A co když najednou přijde někdo, kdo vám vybavení půjčí a s péčí poradí a pomůže? Někdo, kdo vyvrátí vaše pochybnosti o tom, co zvládnete, kdo jenom chce, abyste se stali skutečnými bližními, tedy těmi, kdo jsou na blízku. Domácí hospicová péče takovou pomoc nabízí a ti kdo ji přijmou, budou odměněni vědomím, že udělali pro své blízké to nejlepšíco mohli a navíc vyšlou všem ostatním zprávu, že to jde! Že není ostuda požádat o pomoc, že není selhání přiznat teď toho mám dost, přijďte mně někdo na chvíli vystřídat. Tohle všechno domácí hospicová péče umí a také dělá. Bohužel, ale bez úhrady zdravotních pojišťoven, prakticky jen z darů a dotací. Paliativní medicína, která již neléčí příčinu choroby, ale jen její důsledky a nepříjemné průvodní projevy, je již mnoho let odborným specializačním oborem a přesto dodnes nebyla zařazena do koncepce našeho zdravotního systému, jakkoli co do nákladů mluví řeč čísel jasně ve prospěch domácí hospicové péče proti péči ústavní.

Argumentace pojišťoven, že stejnou službu zajistí praktický lékař a tzv. Home care neobstojí u nikoho, kdo byl s podobnou situací konfrontován. Praktičtí lékaři nedisponují potřebným vybavením ani teoretickým ani technickým. Domácí péče má pevnou pracovní dobu a k akutnímu stavu po 16. hodině prostě praktický lékař nepřijde. Domácí hospici naopak disponují multidisciplinárním týmem, kde jsou jak lékaři, sestry, ošetřovatelé, psychologové tak i duchovní, připravení přijet okamžitě, podle potřeby klienta. Je na čase o těchto věcech mluvit napříč celou společností a nastavit jasná, udržitelná pravidla financování, která umožní fungování i rozvoj těchto zdravotních služeb v celé republice, nejen tam, kde jsou velké firmy a bohatí dárci, abychom si i my jednou mohli dovolit ten luxus dožít svůj život ve známém, intimním prostředí domova, s těmi se kterými jsme ho sdíleli a už navždy s nimi budeme součástí společné historie.

Prosím, pusťte si 19. března televizi, uvařte si kafe nebo si nalejte něco dobrého a dívejte se!

Budete brečet, budete se smát a až se dokoukáte, myslím, že se budete míň bát!

Autor: Gabriela Pecková | neděle 16.3.2014 14:51 | karma článku: 18.83 | přečteno: 1413x

Další články blogera

Gabriela Pecková

Ruská suverenita? Spíš arogance

Už podle stroje, kterým dorazila ruská delegace a který vedle našeho JAKa vypadal bombasticky, bylo vidět, že do Rady Evropy nepřijeli hrát druhé housle.

28.1.2015 v 12:16 | Karma článku: 22.05 | Přečteno: 1365 | Diskuse

Gabriela Pecková

Buď nulový výskyt, nebo Ebola!

V Paříži se zdravotní výbor Rady Evropy zabýval Ebolou, jako krizí nejen veřejného zdravotnictví, ale i sociální, humanitární a ekonomickou krizí.

4.12.2014 v 9:52 | Karma článku: 4.26 | Přečteno: 230 |

Gabriela Pecková

Můj 17. listopad 1989

Ačkoliv pomalu odplouvají vzpomínky na jednotlivosti, kdykoli si v sobě vyvolám zážitky a atmosféru těch listopadových dní, zmocní se mě stále stejné vzrušení a pocit sounáležitosti, jaký jsem nezažila nikdy před tím, ani potom.

16.11.2014 v 12:33 | Karma článku: 12.04 | Přečteno: 547 |

Gabriela Pecková

Islandská inspirace

Ve dnech 6. až 10. října jsme společně s kolegy z Výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR uskutečnili návštěvu islandského parlamentu, která byla naplánovaná již před několika volebními obdobími a stále se odkládala.

30.10.2014 v 16:55 | Karma článku: 5.29 | Přečteno: 410 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Prezident na Vysočině slíbil omezení sprostých slov a následně přirovnal premiéra ke svini

Miloš Zeman slíbil při dnešním setkání se starosty a zastupiteli v Jihlavě, že omezí své verbální projevy. To mu nezabránilo, aby vzápětí nazval premiéra Sobotku tímto hanlivým výrazem. Kam až lze v tomto úřadu zajít?

28.6.2017 v 13:35 | Karma článku: 18.56 | Přečteno: 702 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

28.6.2017 v 12:48 | Karma článku: 14.76 | Přečteno: 346 | Diskuse

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 15.85 | Přečteno: 517 | Diskuse

Václav Vít

Odpočinkové, okurkově sezonní zpravodajství.

Jde o účelově, rádoby humorně nadnesený ohlas skutečných událostí, které zas nejsou tak veselé. Doufejme, že nepodlehne cenzuře.

28.6.2017 v 9:44 | Karma článku: 4.75 | Přečteno: 239 | Diskuse

Vlasta Bohdalová

Objevení Ameriky dne 26. června 2017

Dne 26. června 2017 objevili v Hospodářských novinách Ameriku. Platy českých učitelů jsou nejnižší v Evropské unii a v OECD. Výdaje na žáka (počítáno v paritě kupní síly) jsou také nejnižší. Podíl školních výdajů na HDP je...

28.6.2017 v 8:13 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 374 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1175
MUDr. Gabriela Pecková, lékařka, poslankyně TOP09 PSP ČR. Vše o mne naleznete na www.gabriela-peckova.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.