Život se smrtí

16. 03. 2014 14:51:00
Ve čtvrtek večer jsem byla v divadle v La Fabrice. Moje děti by řekly, že to bylo „hustý“. Výjimečně bych s nimi souhlasila.

Hned u vchodu mezi sklenicemi krvavě rudého vína trůnily rakvičky a věnečky, aby nikdo nezůstal na pochybách, že nepůjde o žádný falešně smuteční pathos, ale že se bude poslouchat muzika, jíst, pít, koukat na film a hodně mluvit o smrti, která nás čeká všechny bez výjimky a jak je dobře, když člověk na tu smrt není sám, když tělo není sužováno bolestí a duše ztrátou důstojnosti a také o tom, že to poslední období života může srovnat účty, proměnit ztráty v nálezy a obohatit všechny zúčastněné.

Úžasný, syrový prostor bývalé továrny skvěle zarámoval a podtrhl filmový kus od nejgeniálnějšího dramatika, jakým je jen život sám. Promítal se první díl dokumentu autorky projektu Šárky Horákove Maixnerové “Život se smrtí“, který bude mít premiéru v ČT 19. 3. 2014 od 21.00 hod. Štáb po jeden rok natáčel s několika klienty domácího hospicu. Někteří byli v terminálním stadiu onkologického onemocnění, někteří se teprve vyrovnávali s nepříznivou diagnózou a nejistou prognózou. Chvíli jsme brečeli, chvíli jsme řvali smíchy, tak, jak to má při premiéře být a nakonec obrovský aplaus až se třásly zdi! Potlest patřil nejen tvůrcům a skutečným aktérům (chtělo by se mi říci skutečným, živým aktérům, ale bohužel čtyři z nich se konce natáčení nedožili), potlesk patřil také všem, kdo pracují v neziskové organizaci „ Cesta domů“, která jako první otevřela dveře smrti, dosud přísně vytěsněné z našeho života, jako něco nepatřičného neslušného a odsouzeníhodného. To oni už deset let pomáhají nemocným a jejich rodinám s péčí o umírající v jejich domácím prostředí, v kruhu jejich blízkých. Cesta domů nastupuje ve chvílích, kdy ostatní zdravotníci končí. V okamžiku, kdy vám v nemocnici během několika minut, většinou před dalšími paciennty, řeknou: „... už pro vás nemůžeme nic udělat“. Pokud ovšem nespadáte do skupiny pacientů, kterým je podle zdravotníků pro jejich dobro lepší neříkat nic. 78% lidí by chtělo zemřít doma, ale celých 88% umírá v nemocnicích, v„LDNkách“ nebo nějakých sociálních zařízeních, o samotě s bolestí a zbaveni lidské důstojnosti.

Málokdo si rád připouští vlastní konečnost, smrt neexistuje, je zkrátka v nedohlednu. Přesto se situace života může změnit třeba už zítra - naše nebo někoho z našich blízkých. Podvědomě tušíme, že bychom měli být někde nadosah, že blízkost znamená sdílet žití i umírání. Často pak alibisticky a v podstatě s vděčností saháme k výmluvám, že se v nemocnici postarají lépe, jsou na to vybavení technicky, teoreticky i dovednostmi. Kdo z nás má doma kyslíkovou bombu, polohovací postel, nebo stojan na kapací infuzi? A co když najednou přijde někdo, kdo vám vybavení půjčí a s péčí poradí a pomůže? Někdo, kdo vyvrátí vaše pochybnosti o tom, co zvládnete, kdo jenom chce, abyste se stali skutečnými bližními, tedy těmi, kdo jsou na blízku. Domácí hospicová péče takovou pomoc nabízí a ti kdo ji přijmou, budou odměněni vědomím, že udělali pro své blízké to nejlepšíco mohli a navíc vyšlou všem ostatním zprávu, že to jde! Že není ostuda požádat o pomoc, že není selhání přiznat teď toho mám dost, přijďte mně někdo na chvíli vystřídat. Tohle všechno domácí hospicová péče umí a také dělá. Bohužel, ale bez úhrady zdravotních pojišťoven, prakticky jen z darů a dotací. Paliativní medicína, která již neléčí příčinu choroby, ale jen její důsledky a nepříjemné průvodní projevy, je již mnoho let odborným specializačním oborem a přesto dodnes nebyla zařazena do koncepce našeho zdravotního systému, jakkoli co do nákladů mluví řeč čísel jasně ve prospěch domácí hospicové péče proti péči ústavní.

Argumentace pojišťoven, že stejnou službu zajistí praktický lékař a tzv. Home care neobstojí u nikoho, kdo byl s podobnou situací konfrontován. Praktičtí lékaři nedisponují potřebným vybavením ani teoretickým ani technickým. Domácí péče má pevnou pracovní dobu a k akutnímu stavu po 16. hodině prostě praktický lékař nepřijde. Domácí hospici naopak disponují multidisciplinárním týmem, kde jsou jak lékaři, sestry, ošetřovatelé, psychologové tak i duchovní, připravení přijet okamžitě, podle potřeby klienta. Je na čase o těchto věcech mluvit napříč celou společností a nastavit jasná, udržitelná pravidla financování, která umožní fungování i rozvoj těchto zdravotních služeb v celé republice, nejen tam, kde jsou velké firmy a bohatí dárci, abychom si i my jednou mohli dovolit ten luxus dožít svůj život ve známém, intimním prostředí domova, s těmi se kterými jsme ho sdíleli a už navždy s nimi budeme součástí společné historie.

Prosím, pusťte si 19. března televizi, uvařte si kafe nebo si nalejte něco dobrého a dívejte se!

Budete brečet, budete se smát a až se dokoukáte, myslím, že se budete míň bát!

Autor: Gabriela Pecková | neděle 16.3.2014 14:51 | karma článku: 19.87 | přečteno: 1426x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 60 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.10 | Přečteno: 240 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 142 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 266 | Diskuse
Počet článků 24 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1179
MUDr. Gabriela Pecková, lékařka, poslankyně TOP09 PSP ČR. Vše o mne naleznete na www.gabriela-peckova.cz

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...