Jsem na dovolené ve Skotsku. Protože je krásné, magické a macbethovsky tajemné. Stále dramatická obloha za tisíc let zaklenula stejně zmaru a nenávisti, jako odvahy a odhodlání. Shakespeare si svého Macbetha nemusel vymýšlet, tady stačí zvrátit trošku hlavu a na obloze vám běží všechny ty krvavé historie, jako když jdete do letního kina na horor.
Kdybyste nechali své putování na Skotech, vláčeli by vás výhradně po bojištích a hradech, ať už tam vítězili oni, nebo nenáviděni Angličané. A hlavní středověcí protagonisté Robert Bruce a William Wallace mají pomníky doslova na každém kroku. Tak si říkám, jak to mohli při tom všem v tom britském spolku tak dlouho vydržet a vydrží to ještě?
Blížící se referendum o odtržení Skotska od Velké Britanie je už všudypřítomné. Často se mně tu lidé ptají, jak jsme to udělali „s těmi Slováky“? Že to šlo tak hladce, tak by si to totiž také představovali. Není na to jednoznačná odpověď, ale hlavně úplně jiné je historické pozadí. Slováci nikdy samostatní nebyli a svůj samostatný stát budovali tak trochu na zelené louce. V určitém smyslu to byl krok do neznáma. Jejich historie byla vždy historií “ vazalskou“.
Skotové ale většinu své historie vlastní království měli, i když o něj museli svádět trvalý zápas. Od roku 1999 už mají opět svůj parlament a teď chtějí víc. Byla jsem tam na oficiální návštěvě před třemi lety a měla možnost mluvit s vrcholnými státními představiteli Skotska. A teď tu potkávám „občany Skotska“ – v hospodách i na cestách, a nálady jsou prakticky všude stejně napjaté. Referendum bude, jak už to tak často bývá, bude znamenat velký prostor pro emoce a malý pro zdravý rozum. I to je důvod, proč mám obecně velké obavy z jakéhokoliv referenda jako prvku přímé demokracie.
Ráda bych se sem za dva měsíce vrátila a za Radu Evropy tuto „volbu“ mezi samostatností a společným státem monitorovala. Ono myslet si, že se nás to netýká, je velmi krátkozraké. Nás Evropanů se to totiž velmi týká! Samostatné Skotsko nebude v EU, totiž nemusí být. Má nyní svá nově objevená ložiska plynu i ropu, a tak dobře našlápnuto k prosperitě. Velká Britanie, která zatím vyvažovala velké hráče Německo a Francii v Unii, zmenšená o Skotsko neunese oslabení vlivu a vystoupí. Jaká pak bude pozice malých států, ke kterým patříme i my? Jaké možnosti ovlivňovat směřování EU jako celku i rozhodovat tak sami o sobě nám zbydou?
Možná to dělá ten všudy přítomný Macb….omlouvám se, to jméno se prý nesmí vyslovovat. Přináší to zkázu a zmar a já chci fungující Evropu. Přeji vám krásné léto a nevyslovujte. Snad zvítězí rozum nad emocemi a dobře to dopadne.
Gabriela Pecková
